Penetrace představuje klíčový krok v přípravě stavebních podkladů před aplikací omítek, nátěrů či obkladů. Jde o speciální nátěr, jehož úkolem je stabilizovat povrch, sjednotit savost materiálu a zvýšit přilnavost následných vrstev. Volba vhodné penetrace ovlivňuje celkovou kvalitu, vzhled i trvanlivost finální úpravy. Při zanedbání nebo nesprávném výběru penetrace riskujete praskání, odlupování vrstev, nekvalitní krytí či nežádoucí skvrny.
Akrylátové penetrace jsou vodou ředitelné a nabízí rychlé schnutí. Vhodné jsou pro běžné vnitřní i venkovní aplikace na betonové, sádrokartonové či vápenocementové povrchy. Jejich hlavní předností je snadná manipulace a univerzálnost použití.
Silikonové penetrace vynikají vysokou paropropustností a hydrofobními vlastnostmi, což je činí ideálními pro vlhčí exteriéry, kamenné a cihlové zdivo. Díky schopnosti odolávat vlhkosti a zároveň umožnit materiálu ‘dýchat’ jsou často využívány na historických objektech či fasádách s obnovitelnými omítkovými systémy.
Epoxidové a silikon‑epoxidové penetrace se uplatní tam, kde je požadována vyšší chemická a mechanická odolnost. V průmyslových provozech, na podlahách s intenzivním provozem nebo ve vlhkých provozních prostorách vytvářejí trvanlivý a pružný film, který chrání podklad i proti agresivním látkám.
Hloubkové penetrace jsou charakteristické nižší viskozitou, díky čemuž pronikají hluboko do struktury betonu, zdiva či pórobetonu. Používají se tam, kde je nutné zpevnit velmi savé či rozdrolené podklady před aplikací těžkých obkladů, dlažeb nebo průmyslových nátěrových systémů.
Při posuzování vhodné penetrace je nutné zjistit typ a stav podkladu. Beton, cihla, pórobeton či sádrokarton mají odlišné fyzikální a chemické vlastnosti, především co se týče savosti, pórovitosti a pH. Předvolba penetrace musí respektovat tato specifika, aby došlo ke skutečnému sjednocení podkladu a ne k jeho poškození.
Umístění a prostředí stavby hrají zásadní roli. Vnitřní suché prostory vydrží jiné materiály než vlhké sklepy, koupelny či exteriéry vystavené dešti. Paropropustnost je zvláště důležitá u historických nebo přírodních omítek, kde je nutné zajistit, aby vlhkost ze zdi mohla snadno odcházet a nespůsobovala tvorbu plísní.
Roli hraje i zatížení plochy – u podlah či provozních ploch vystavených častému pohybu, mechanickému opotřebení či chemikáliím je žádoucí zvolit odolnější epoxidové nebo silikon‑epoxidové penetrace, které vytvoří pevný a elastický film.
Než přistoupíte k penetraci, je nezbytné odstranit prach, mastnotu, staré nátěry a další nečistoty. Ideálně použijte vhodné čisticí prostředky nebo tlakovou vodu tam, kde je to možné. Po vyschnutí povrchu proveďte zkoušku savosti – kapka vody na povrchu by se měla vsáknout rovnoměrně, bez okamžitého “vycucání.”
Podle výsledku testu upravte ředění penetrace dle pokynů výrobce. Nanášet lze štětcem, válečkem nebo stříkací pistolí ve dvou vrstvách: první tenká vrstva zajišťuje hluboké proniknutí, druhá po zaschnutí (obvykle po 2–4 hodinách) dokonalé sjednocení podkladu a zesílení efektu penetrace.
Při výběru penetrace je nutné zohlednit nejen pořizovací cenu, ale i výtěžnost (m² z jednoho litru) a čas schnutí, který ovlivňuje plynulost prací. Kvalitní penetrace sice mohou být dražší, ale díky nižší spotřebě nátěrových hmot a delší životnosti finálních povrchů šetří celkové náklady na údržbu.
Stále důležitější jsou také ekologické certifikace, například EMICODE EC1, které garantují nízký obsah těkavých organických látek (VOC). Takové materiály přispívají ke zdravějšímu vnitřnímu prostředí a splňují přísné normy pro stavební biopreferované materiály.